Umíte si představit školu budoucnosti?

Anja Monrad, Senior Vice President pro region východní a střední Evropy, Dell EMC

Po celém světě se studenti středních a vysokých škol připravují na závěrečné zkoušky – maturity a státní zkoušky – a to mi připomíná má vlastní studentská léta. Nabídka studijních oborů byla výrazně chudší a typy zaměstnání, na něž jsme se připravovali, mnohem jednoznačnější. Dnešní studenty čeká výrazně odlišná budoucnost. Zatímco moje generace často žasne nad dnešními technickými možnostmi, mladší ročníky jsou připojené vždy a všude. S naprostou přirozeností se pohybují ve světě hlasových asistentů, samořiditelných aut a v neposlední řadě je pro ně přirozené získávat informace prostřednictvím dotyků obrazovky. Využívají technologie při všem, co dělají, a ve škole i v budoucím zaměstnání budou požadovat stejnou úroveň inovací a personalizace, jakou dnes zažívají v osobním životě.

Dnešní podniky stojí před problémem, jak se vypořádat s technickými pokroky a inovacemi, ale pro náš vzdělávací systém bude adaptace na zítřejší realitu ještě náročnější. Jak mohou učitelé, školy a univerzity připravovat naše děti na zaměstnání, která ještě ani neexistují? Jak mohou pomáhat budoucím generacím přejít od memorování ke skutečnému osvojování vědomostí? Jak mohou využívat nové technologie v učebnách a vyučovat „tvrdým“ i „měkkým“ dovednostem?

V nedávné studii Realize 2030, kterou zadala společnost Dell Technologies, se 3800 vrcholových manažerů z celého světa podělilo o své zkušenosti s využitím inteligentních strojů a nových technologií a o svůj pohled na budoucí vývoj vztahů mezi člověkem a strojem. Více než 42 % respondentů se domnívá, že předání nezáživných úkonů inteligentním strojům zvýší jejich spokojenost s prací. Za pozornost stojí zjištění, že 82 % manažerů očekává, že do pěti let budou v jejich podnicích lidé a stroje spolupracovat v integrovaných týmech.

Ještě zajímavější je to, že se téměř 60 % dotázaných shoduje na nutnosti změn ve vzdělávacím systému tak, aby studenty učil učit se a pohotově vstřebávat informace, namísto toho, aby jim předával holá fakta a nutil zapamatovávat si údaje. To bude naprosto zásadní, chceme-li našim studentům pomoci připravit se na zaměstnání, která teprve vzniknou – vždyť neuvěřitelných 85 % typů pracovních míst, která budou pravděpodobně existovat v roce 2030, dosud nevzniklo.

Podle článku, který nedávno vyšel v časopisu Harvard Business Review, bude příští generace muset pracovat v týmech mnohem více než dnes a do větší míry pracovat s řešeními a komponenty od jiných týmů. Aby takové uspořádání mohlo fungovat hladce, pracovníci budou muset disponovat tzv. „soft skills“ od kreativity přes adaptabilitu až po mezilidskou komunikaci. Neocenitelné bude otevřené myšlení, tolerantní ke kulturním rozdílům, protože se budou stírat hranice mezi podniky a národnostmi a stále důležitější úlohu bude hrát hromadné financování (crowdsourcing).

Budoucí nové technologie poskytnou příští generaci nejen úžasné příležitosti, ale také posunou hranice etiky a postaví ji před složité volby, jak daleko lze a je přípustné zajít. Klíčový proto bude pevný morální základ spolu s kvalitními technickými znalostmi. Aby školy studentům nabídly správný soubor „tvrdých“ dovedností a pomáhaly jim obstát v přetechnizovaném světě, musí je od raného věku vzdělávat v širokém spektru oblastí počítačové vědy. Studenti musí získat alespoň základní znalosti techniky, lépe by však bylo, kdyby si vybudovali hlubší pozitivní vztah k technice – od robotiky po kybernetickou matematiku včetně statistiky, kombinatoriky a logiky.

Podle toho, co jsem mohla pozorovat na svých cestách, se mi budoucnost naší příští generace jeví jako příznivá. Stále větší počet vzdělávacích institucí využívá dostupné moderní technologie a nabízí studentům realistický pohled na to, co je v budoucnu čeká. Ale mohlo by to být ještě lepší – podle mého existují značné příležitosti a možnosti uplatnění umělé inteligence (AI), virtuální reality (VR) a rozšířené reality (AR) ve školách zítřka.

Díky mobilním VR technologiím budou mít studenti celý svět na dosah ruky. Výuka dějepisu ve virtuální realitě může studenty přenést kamkoli na světě a bezprostředním způsobem jim zprostředkovat historickou realitu a události, aniž by museli opustit učebnu. To znamená demokratizaci vzdělání, která poskytne dětem ze všech sociálních vrstev tytéž poznatky. Studenti medicíny mohou využívat VR technologie a VR videonahrávky ze skutečných operací k osvojování a procvičování chirurgických postupů krok za krokem. Studentům architektury a designu může VR poskytnout okamžitý virtuální náhled na jejich projekty. S pomocí AR mohou statické obrázky a učebnice obživnout a nabídnout novou dimenzi učení.

Bude-li dnešní vzdělávací systém nadále využívat dostupné technologie s důrazem na vyučování „soft skills“ nezbytných pro týmovou spolupráci spolu s patřičným souborem „tvrdých“ digitálních dovedností, poskytne zítřejším pracovníkům vše, co budou potřebovat k uplatnění na pracovním trhu nabízejícím dnes neexistující pozice.

S blížícím se zkouškovým obdobím si dovoluji všem studentům popřát mnoho štěstí – a všem ostatním poblahopřát k výrazně vzdělanější a technicky zdatnější pracovní síle zítřka.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *